ANDALUSKÝ KŮŇ
EXTERIÉR - Tito koně jsou velmi impozantní. Hlava má široké čelo, může být lehký klabonos. Oči jsou laskavé, uši poměrně malé. Krk je klenutý, svalnatý a dobře posazený. Hrudník je hluboký, hřbet krátký a záď skloněná. Končetiny jsou pevné, suché s kvalitními, tvrdými kopyty. Žíně jsou husté, zvlněné. Hřebcům se hříva nestříhá, u klisen se zastřihuje nakrátko, aby zdůraznila elegantní tvar krku. Andaluští koně jsou většinou špinaví bělouši nebo bělouši, vyskytují se i hnědáci a vraníci, vzácně ryzáci. Plaváci a palomina jsou nežádoucí. Kohoutková výška je 150 - 160 cm.
POVAHA - Andaluští koně jsou přátelští, laskaví a učenliví. Na rozdíl od lusitánů nejsou tak mrštní, ale jsou vytrvalí a silní. I přes svou vyloženě mírnou povahu jsou ohniví a odvážní. Vynikají svou inteligencí, snaživostí a jsou schopni ke svému jezdci až neobyčejně přilnout.
VYUŽITÍ - Španělští koně jsou vytrvalá, avšak ne moc rychlá jezdecká zvířata. Používají se jako kočároví, jezdečtí i jako pracovní koně. Osvědčili se v barokní drezúře a vysoké škole. Španělé je využívají při práci s dobytkem a ukazují je na festivalech. Učí se tradiční španělské jezdecké styly, jako je doma vaquera nebo doma classica.